veri.blogspot.com

Také Boží zázrak

J.H.Rosler

Nikdo nepíše Bohu děkovný dopis. Neví možná, kam by jej adresoval. Našel jsem však takový dopis, když jsem jednoho dne třídil pozůstalost po svém otci.

„Milý Bože!“ četl jsem. „Odpusť, že se teprve v posledních dnech svého života, kdy často na Tebe musím myslet, dostávám k tomu, abych Ti napsal dopis. Úplně jsem Ti zapomněl poděkovat za zázrak, který jsi mi před dvaceti lety učinil. Jak víš, dal jsi mi za ženu Henriettu. Počestná žena, jen co je pravda! Udržovala můj dům v dobrém pořádku, vychovávala děti dobře a k víře, posílala je čisté do školy, co doma kladla na stůl, bývalo chutné, na kabátě jsem vždy měl všechny knoflíky a také na košilích nikdy žádný nechyběl. Mohl jsem být velmi spokojený. Ale nebyl jsem. Žaloval jsem Ti svou nesnáz. Bylo to v noci před desátým výročím naší svatby. „ Milý Bože,“ modlil jsem se tehdy, „ tak už to přece nejde dál! Moje žena je svéhlavá, hašteřivá, celý den se hádáme, ona má vždy poslední slovo a já mám co dělat, abych jí překřičel, takový má pronikavý hlas. Chci-li jít vpravo, ona jde vlevo. Dokonce i v neděli, když jdeme do kostela, padají zlá slova. Ty jsi přece všemohoucí, Pane Bože! Učiň zázrak! Změň mou ženu, která opravdu je saň, a učiň z ní něžnou, milou holuběnku, aby skončilo hádání mezi námi, aby měla uznání a nechtěla mít vždycky poslední slovo!“

Tak jsem se tehdy modlil a než jsem řekl Amen, prosil jsem, aby se zázrak stal přes noc,protože zítra je neděle a já bych rád začal druhou desítku svého manželství s novou ženou.- Ráno jsem se vzbudil, řekl jsem své ženě laskavé slovo, abych z její odpovědi vyposlechl, zda jsi, Pane, učinil zázrak, o který jsem prosil. Odpověděla stejně laskavě. Pořád jsem ještě pochyboval, neboť zázrak je zázrak, člověk mu tak rychle neuvěří. Žádal jsem novou košili, což vždy byl důvod k hádkám. Prosil jsem dokonce o jinou, o druhou, jenom proto, abych zjistil, zda jsi zázrak učinil. Dostal jsem druhou košili – bez námitek. Zasedli jsme k snídani. Byl jsem k Henriettě obzvláště milý, chtěl jsem být hoden Tvého zázraku a nechtěl jsem jej porušit svou netrpělivostí. Henrietta mi nalila kávu, což od svatby nikdy neudělala. Namazal jsem jí za zo housku. Když jsme šli do kostela, dal jsem se cestou,kudy ona nejraději chodila ; ona však trvala na tom, abychom šli jinudy, cestou, kterou já jsem rád chodíval, protože vedla kolem mé trafiky. Tak proběhl den harmonicky a v dobré pohodě, nepadlo žádné zlé slovo. Moje prosba o zázrak byla vyslyšena. Daroval jsi mi novou ženu, nikdy už jsem se s ní nehádal, nikdo z nás už netrval na svém právu. Protože ona stále ustupovala, nechtěl jsem se zahanbit. Četl jsme jí každé přání na očích, a tak tomu bylo až do dnešního dne. Lidé říkají, že už se nedějí žádné zázraky. Zde se jeden stal. Za to děkuji Tobě, Pane Bože, a až budu brzo stát před Tebou...“

Dopis nebyl dokončen. Poznal jsem bezpečně otcův rukopis a donesl jsem jej matce, která velice po otci truchlila. Sotva dopis dočetla, usmála se, zatím co jí slzy vstoupily do očí: „ A já jsem si dosud stále myslela, že Bůh tehdy vyslyšel mou prosbu, modlitbu! Modlila jsem se totiž ve stejnou noc o zázrak a prosila jsem Boha, aby změnil mého muže, který byl hádavý a svéhlavý. Když jsem se pak ráno probudila, chtěla jsem laskavým slovem zvědět, zda Bůh mou modlitbu vyslyšel. Když mi otec laskavě odpověděl, aiž by se hádal, poznala jsem ke svému údivu, že je úplně změněný. Po celý život jsem pak činila vše, abych tento zázrak nezmařila...“