Není úniku?

Znáte takové situace, kdy si říkáte: ,, Tak z téhle situace není žádné východisko! To nemůžu zvládnout, všechno se to na mě valí ze všech stran. Nevím si rady!" Asi každý to zná. Říkám si, chtěla bych utéct někam hodně daleko a zapomenout na všechno, co se snaží upoutat mou plnou pozornost. Nechat tady všechno a běžet daleko a tam se vykřičet. Mám chuť nasednout na vlak a jet tak daleko, kam dojedu a jen tak si užívat tu skvělou míjející přírodu, která se všude kolem mě rozléhá. Jen padnout do čerstvé trávy... někam, kde na mě nikdo nemůže, někam, kde budu moci být jen s Bohem a vše ostatní hodit za hlavu. Vždyť v dnešním světě už máme tak málo času. Nebo si to alespoň snažíme namluvit.,, Ještě musím udělat tohle do práce, teď rychle běžet udělat tohle a tamto....aaaa, to je ale hodin, musím jít spát nebo zítra ráno nevstanu." A den je pryč...ale co Bůh?! Zaslouží si, abych ho ignorovala a stavěla ho až na to poslední místo? Vždyť nic není tak důležité, o všechno můžu přijít, ale je tady někdo, o koho bych přijít nechtěla! A ten někdo je Bůh. On tak věrně čeká a každý den mě chce něčím potěšit. Tak proč to někdy bereme jako samozřejmost? Vždyť je spoustu věcí, za co můžeme Bohu děkovat. Ano, mám problémů až nad hlavu. Do slova a do písmene jsou to zásadní životní otázky, ale kladu to až na druhé místo. Nechci se zabývat tím, co mě jen trápí a bere mi sílu. Nechci ničemu takovému propadat. Však jsem tomu všemu podléhala tolik let!!! Tolik let jsem propásla..a jen proto, že jsem si myslela, že když to nevyřeším, tak nemohu dál v klidu žít. Taková velká naivita. Bůh mi však dal poznat velkou pravdu..nehoň se tolik za řešením problémů..pojď, já Tě zvu, aby jsi byla moje princezna, která se na mě může spolehnout v každé situaci, v každičké chvilince a v každičkou hodinu. Věděla jsem to, ano, věděla jsem, že tohle říká spoustu lidí, kteří s tím však měli svou vlastní zkušenost. Toužila jsem po tom, poznat to na vlastní kůži. Tak dlouho jsem čekala....ale byla jsem moc hrdá na to říct..,, Bože jsem tady a čekám, jsem tady a chci aby si zasáhl..chci Tě víc poznat, chci, abys mě vedl..odevzdávám se Ti celá." Proto jsem nikdy neměla to, po čem jsem toužila...nepřijala jsem totiž Boží pozvání a proto mě stále ubíjely všechny zkoušky, které na mě padaly. A přitom stačí jen říct: ,, Ano, PANE, jsem připravená. Přijímá Tvou nabídku být Tvou princeznou." Teď mám naopak strašnou chuť vyjet za město a vykřičet: ,, Jsi úúúúžasný!! Díky!! Díky!! Díky, že právě v Tobě jsem mohla najít svou hodnotu, že můžu vědět, že jedině Ty mě miluješ takovou, jaká jsem a přijímáš mě, ikdyž dělám chyby. Miluji Tě a vždycky budu. Jsi pro mě vším!! Jsi můj život!!" Těším se, až tohle skutečně udělám :)